M.A.H.U.

Jsem osamocená,
jsem tak osamocená,
že chce se mi jenom plakat.
Nevím jestli ještě dýchám vzduch,
jaro, podzim, zima kruh,
se uzavírá.

Zdá se mi, že už všechno mizí,
vzdaluje se a skrývá,
i já pod peřinou teplá,
celá změklá
nechci jít ven.

Jít na světlo je těžké,
tolik těžké a zbytečné.
Chci se ukázat před sluncem,
ale nevím, jestli ho zajímá
kdo pro něho jsem?

Já, jsem to, jen já,
taková, skoro zbytečná se cítím
napůl bledá se vidím
bránit se neumím,
hrozně se stydím.

Krása má pomíjí,
nejsem už pro tebe.
Z blízka i úhlu se dívám,
myšlenky povadlé mívám,
proč milovat jen vzduch?
Jsem totiž osamocená,
pro další den ukrytá
jak podzemní druh?

Otevři se světlo
a předejdi čas
ve Tvém království přebývá jas.